Není deprivant jako deprivant a jak ho rozlišit od běžného smrtelníka?

Ve svém nedávném příspěvku " Zbraň deprivantů u moci - falešný humanismus a proč mu přehnaně podléháme Zdroj:https://nebrensky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=768427 jsem  popisoval,  jak deprivanti zneužívají epidemie k falešnému humanismu.

Tito deprivanti si hrají na zachránce lidských životů i když vědí ( a proto to taky dělají), že touto činností více  životů zničí než zachrání. Samozřejmě to neznamená že lidé žádající tvrdá opatření kvůli záchraně životu jsou vždy deprivanti. Zpravidla jde jen o pomýlené lidi s dobrými úmysly, kteří se nechali deprivanty strhnout a netuší co tím činí.

 Deprivanti se ovšem vyskytují i mezi razantními odpůrcemi  tvrdých restrikcí a svůj postoj zdůvodňují obhajobou lidských svobod. Ve skutečnosti takovýto deprivant si jako tvrdý materialista hedonista potřebuje především neomezeně užívat (a restrikce by ho omezovaly) a navíc může na předstírání obhajoby svobody spoluobčanů nasbírat popularitu, kterou pak ale zneužije k problematickým cílům. 

V případě deprivanta je nutné vždy rozlišit kdy říká pravdu a kdy pravdu účelově míchá s polopravdou nebo i lží a podstatné k tomu je vůbec rozlišit, daz se jedná o deprivanta nebo normálního člověka. 

Jedním z nástrojů je psychologické rozpoznání: Deprivant sice mluví o hezkých příjemných věcech, ale jeho výraz a chování je nepřirozené, umělé a dotyčný vůbec působí jako vosková figurína bez původního života s často velmi nepřirozeným uhrančivým pohledem. Figurína, které nyní vlévají život jiné a to nedobré síly.

Z pohledu křesťanství je dalším možným nástrojem nadpřirozené rozpoznání z Ducha svatého. Můžete tomu případně říkat šestý smysl, třetí oko..apod. Funguje to jednoduše: člověk se podívá na druhého a zkrátka pozná a vidí co je ten druhý zač a zda říká pravdu nebo záměrně manipuluje. Způsobů jakým to "vidí" může být mnoho.
I první (psychologický) způsob rozpoznání má vlastně podobný zdroj. Lze ho nazvat přirozeným duchovním rozpoznáním mocí Ducha svatého.